Molekulární vodík jako nový antioxidant: výhody vodíku pro lékařské aplikace.

V minulosti se předpokládalo, že molekulární vodík (H2) je v buňkách savců inertní a nefunkční. Tuto myšlenku převrátili japonští vědci z oddělení biochemie a buněčné biologie 
Nippon Medical School tím, že prokázali, že H2 reaguje s vysoce reaktivními oxidanty, jako je hydroxylový radikál ((•) OH) a peroxynitrit (ONOO (-)) uvnitř buněk. 

H2 má několik výhod, které vykazují výrazné účinky pro lékařské aplikace: je dostatečně mírný, aby nenarušil metabolické redox reakce, ani buněčnou signalizaci reaktivními druhy kyslíku. Proto by neměl mít žádné nebo velmi málo negativních účinků. H2 lze monitorovat pomocí elektrody specifické pro H2 nebo pomocí plynové chromatografie. 

H2 se rychle rozpouští do tkání a buněk, kde vykazuje své účinky. Existuje několik způsobů, jak používat nebo konzumovat H2: vdechováním směsi obsahující H2, pitím vody s rozpuštěným H2, injekční aplikace H2 rozpuštěného ve fyziologickým roztoku, koupáním ve vodě s rozpuštěným H2 nebo vykapáním fyziologického roztoku s rozpuštěným H2 do očí. 

Nedávné publikace ukázaly, že molekulární vodík H2 kromě přímé neutralizace vysoce reaktivních oxidantů také nepřímo snižuje oxidační stres regulací exprese různých genů. 

Tím, že H2 reguluje expresi genů, působí jako protizánětlivá, antialergická a antiapoptotická molekula a stimuluje energetický metabolismus. 

Kromě rostoucích důkazů získaných z modelových pokusů na zvířatech byly provedeny či probíhají také rozsáhlé klinické zkoušky. Vzhledem k tomu, že většina léků konkrétně reaguje na jejich jednotlivé specifické cíle, H2 se díky svému širokému působení liší od běžných farmaceutických léčiv. 

Vzhledem k jeho velké účinnosti a nedostatku nepříznivých účinků má H2 potenciál pro klinické aplikace u mnoha nemocí.

 

Zdroj : https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/25747486